Žádovský kostel

Historie kostela a koncepce nového parku Okolí kostela

1. Historie kostela

Žádovský kostel je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému, který je zároveň patronem obce. Impuls ke stavbě kostela dali místní občané po roce 1989, v souvislosti se změnou politického zřízení a návratem náboženské svobody do naší země. Základní kámen posvětil papež sv. Jan Pavel II. při své návštěvě na Velehradě 22. dubna 1990. Stavbu navrhl hlavní architekt Olomoucké arcidiecéze Ing. arch. Tomáš Černoušek. Výstavba kostela, která probíhala svépomocí místními občany i dalšími dobrovolníky, byla započata v roce 1992. Stavba i s vnitřním vybavením byla dokončena v červnu roku 1996 a 6. července téhož roku kostel posvětil olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner.

Na financování kostela přispěli svými dary i půjčkami občané, farní úřady formou sbírek, arcibiskupství Olomouc, arcidiecéze Mnichov a Obec Žádovice. K dovybavení interiéru kostela přispěli přátelé z Holandska, kteří darovali lavice pro tento Boží stánek. Celkové náklady na stavbu dosáhly částky více než 3 700 000,-Kč.

Kostel se stal přirozenou dominantou a svou originalitou i nezaměnitelným symbolem obce Žádovice. Je orientován v ose sever–jih. Tradiční orientace kostelních staveb v ose východ–západ je typická zejména pro starší sakrální architekturu, kde byl presbytář zpravidla situován k východu. U novodobějších staveb však tato zásada není vždy striktně dodržována a orientace objektu se může přizpůsobit urbanistickému kontextu, jak to vidíme v případě kostela v Žádovicích.

2. Nový park kolem kostela 

Idea

Žádovice jsou obcí vinařskou, sadovnickou a zahradnickou. Tradice pěstování révy a ovoce zde sahá hluboko do minulosti. Z mapy stabilního katastru z roku 1827 je vidět, že mnoho půdy bylo určeno pro pěstování révy vinné a ovocných stromů (jabloně, broskvoně, meruňky...). V 60. letech 20. století se v obci začalo rozvíjet pěstování květin a zeleniny díky velmi úrodné půdě (spraše a sprašové hlíny) na sever od potoka Hruškovice.

Právě tyto 3 činnosti: vinařství, ovocnářství a zahradnictví se promítají do návrhu okolí kostela. Horní ovocnářskou část tvoří zahrada se sečenou loukou se solitérně rozmístěnými ovocnými stromy. V louce jsou vysekané cestičky, které spojují různá zajímavá místa v okolí kostela. Někde jsou vysekané plochy větší pro účely ležení na dece, piknikování.

Střední vinařská část je tvořena menší alejí mandloní, po kterých se bude v budoucnu pnout réva vinná a vytvoří podlouhlý altán pro posezení a odpočinek. Spodní zahradnickou část tvoří terasy ve svahu orientované na jih, porostlé směsí submediteránních a panonských rostlin.

Kompozice

Hlavní myšlenkou je cesta. V návrhu je realizovaný nový vstup ke kostelu, vedený po jeho jižní ose. Tato přímá linie propojuje dolní část obce s kostelem prostřednictvím velkorysého schodiště, které není jen cestou, ale i pozváním ke zpomalení. Každý krok směrem vzhůru symbolicky odděluje všední shon od prostoru ztišení a rozjímání. Schodiště je lemováno duby letními, dlouhověkými stromy. Kolmo na schodiště je vysázena nová alej mandloní, které zde díky chráněné, výhřevné poloze mohou růst a zároveň vytváří unikátní pobytový prostor parku.

Cesta parkem je vnímána jako postupná proměna atmosféry. Otevřený veřejný prostor se pozvolna mění v klidnou zahradu, kde má člověk možnost se na chvíli zastavit, nadechnout a vnímat okolí jinak. Park tak nabízí nejen průchod, ale i místo pro setkání, odpočinek a tichou kontemplaci. Nové řešení respektuje význam kostela a nesnaží se jej zastínit. Naopak jej jemně rámuje, zdůrazňuje jeho osu a vztah k obci i krajině. Park se tak stává přirozeným mostem mezi minulostí a současností, mezi každodenností a duchovním rozměrem místa.

obrázek: Text je doplněn čárovou axonometrií, která názorně znázorňuje základní prostorovou koncepci návrhu. V kresbě je patrné nové schodiště se stromořadím, vztah parku ke stavbě kostela a hlavní osa, která prochází kostelem a symbolicky i kompozičně směřuje až k obecnímu úřadu. Aksonometrie slouží jako schematické vysvětlení vazeb mezi jednotlivými částmi obce a role parku jako spojovacího a přechodového prostoru.

3. Symbolika v návrhu

Symbolika elipsy v architektuře a náboženství

Elipsovitý a oválný tvar je v architektuře i náboženské symbolice velmi významný. V církevní architektuře renesance a baroka byly oválné a elipsovité půdorysy často využívány pro centrální prostory kostelů, kaplí, schodišť a oltářních kůrů, ale i pro ornamentální motivy a fresky. Tento tvar umožňoval architektům dosáhnout harmonie a proporcí, které podporovaly dojem sjednoceného a uceleného prostoru. Ve starověkých spisech, například u Vitruvia, je centrální prostor kruhového či elipsovitého tvaru považován za symbol Boha, úplnosti a dokonalosti. Kruh ani elipsa nemají začátek ani konec, což odráží nekonečnost, věčnost a jednotu, tedy vlastnosti připisované Bohu. Stejný princip lze nalézt i v řecké filosofii, kde kruh reprezentoval dokonalost, harmonii a kosmický řád. V křesťanské tradici okružní elipsovité průchody a podélné osy v kostelech či klášterních zahradách sloužily k tomu, aby návštěvník vnímal posloupnost, řád a dynamiku prostoru, zároveň odrážel duchovní dimenzi místa. Celkově lze říci, že elipsa spojuje estetiku s duchovním cítěním. V parku kolem kostela umožňuje okružní elipsovitá cesta návštěvníkům nejen sledovat posloupnost zastavení a stromů, ale zároveň vnímat kompoziční harmonii prostoru a navazovat na centrální osu kostela, čímž je posílena duchovní a estetická zkušenost celého místa.

doplnit obrázky ve spojení s elipsou v náboženství a architektuře - barokní zahrada

Květná zahrada v Kroměříži: Centrální prvek rotundy obklopuje kruhové volné prostranství, ze kterého se paprskovitě rozbíhají osy vedoucí mazi boskety v zahradě.


Villa d'Este v Tivoli v Itálii: Eliptické fontány definují prostorové uspořádání formální zahrady.
 

Veřejná prostranství

Eliptické Svatopetrské náměstí tvoří formální předprostor Baziliky sv. Petra ve Vatikánu.

Trvalkové záhony a barva kvetení elipsy

Do záhonu jsou vysázeny trvalky, které svým kvetením odrážejí liturgické barvy, které

kvetou postupně během roku. Listy trvalek rozkvétají téměř během celé vegetační sezóny.

Spoluautoři trvalkové směsi a jejího designu jsou Markéta Dostálková a Jan A. Šturma.

Liturgické barvy v kvetení trvalek se postupně v trvalkovém záhonu mění takto: do Velikonoc dominuje fialová barva, po Velikonocích převažuje barva bílá, dále v půlce května, na svátek mučedníka sv. Jana Nepomuckého v záhonu převládá červená, po odkvětu až do Adventu klidná zelená.

obrázek několika trvalek s fialovým květem: 

Geranium sanguineum

obrázek několika trvalek s bílým květem: 

obrázek několika trvalek s červeným květem: 

Paeonia lactiflora červený květ

Trasa 12 zastavení a význam starých odrůd stromů

1. Ovocnářství

Ovocnářství má v obci dlouhou a dodnes živou tradici. Pěstování ovoce zde bylo po staletí přirozenou součástí krajiny i každodenního života obyvatel. Již ze stabilního katastru z roku 1827 je patrné, že významná část pozemků byla využívána pro ovocné sady, zejména s výsadbou jabloní, broskvoní a meruněk. Tyto dřeviny formovaly nejen hospodářský charakter obce, ale i její obraz v krajině.

Na tuto tradici návrh parku kolem kostela vědomě navazuje. V okolí kostela je navržen extenzivní ovocný sad – ovocná zahrada, která připomíná historické využití území a zároveň jej rozvíjí v současném kontextu. Ovocné stromy zde nejsou pouze krajinotvorným prvkem, ale nesou i symbolický význam, zejména v souvislosti s křesťanstvím, kde ovoce – a především jablko – odkazuje k tématům života, poznání, hříchu i naděje.

Umístěním ovocných stromů kolem kostela dochází k vizuálnímu propojení s okolními kopci (Lipina za lesy, Hložky...), kde jsou ovocné stromy také vysázeny. Jsou vybrány různé odrůdy ovocných stromů, aby si lidé mohli vychutnávat odlišné druhy ovoce. Význam jednotlivých stromů a starých odrůd je dále podrobně popsán u jednotlivých zastavení této cesty.

Meruňka Velkopavlovická (Pavlowitzer Marille) je tradiční česká odrůda z Podivína z 19. století, oblíbená v Jihomoravském kraji. Strom roste bujně a tvoří hustou, kulovitou korunu až do výšky 10 m. Plody jsou velké, oranžově žluté s červeným líčkem, šťavnaté a lahodné, dozrávají v polovině července. Hodí se k přímému konzumu i k zpracování na marmelády, kompoty či likéry a patří mezi ceněné tradiční odrůdy.

Slivoň 'Durancie' (Duranče, Kadle, Damastinka, Kobylanka) je velmi stará moravská odrůda, pěstovaná již od 15. století, tradičně na Moravě a jen omezeně rozšířená jinde v Evropě. Strom dorůstá kolem 6 m, tvoří kulovitou korunu a do plodnosti vstupuje brzy, obvykle do pěti let. Plody jsou středně velké, modré, kulaté a šťavnaté. Dozrávají v říjnu a nejlépe se hodí ke zpracování – povidla, marmelády, sušení či destiláty. Odrůda dnes patří mezi prioritní záchranné sortimenty.

Jadernička moravská (Jadernička valašská, Kuhländer Gulderling) je stará moravská odrůda z 17. století, původem pravděpodobně z Valašska. Strom roste bujně, vytváří vysokou kulovitou korunu a dorůstá přes 10 m. Plodí pravidelně po deseti letech, kvete středně raně a snese i chladnější polohy do 600 m n. m. Plody jsou menší, žluté, často s líčkem, šťavnaté a sladké s jemně kořenitým nádechem. Sklízejí se od září, konzumní zralost nastává koncem října, vhodné jsou ke zpracování i přímému konzumování.

2. Stepní louka

Ovocné stromy se nacházejí v louce, která je “stepní”. Její druhové složení vychází z druhově pestrých porostů, které se přirozeně vyskytují v okolí obce Žádovice. Cílem je vytvořit louku blízkou místní krajině, podporující biodiverzitu a zasazení do kontextu okolní krajiny. Stepní louka je typ travnatého porostu složeného z trav, bylin a květin, které jsou přizpůsobeny suchým a teplým podmínkám. Oproti klasickému trávníku nevyžaduje časté sečení, zavlažování ani hnojení. Díky hlubokým kořenům jednotlivých rostlin je stepní louka odolná vůči suchu, pomáhá zadržovat vodu v půdě a vytváří stabilní prostředí pro hmyz, ptáky a další drobné živočichy. Zároveň se v průběhu roku proměňuje – kvete postupně různými barvami a nabízí pestrý a živý obraz krajiny.

Louka je navržena jako nízkoúdržbová plocha. Pro její správné fungování postačuje seč dvakrát ročně, vždy s ručním shrabáním a odstraněním posečené biomasy. Tento způsob údržby podporuje dlouhodobou druhovou pestrost a stabilitu porostu. V louce budou vysekávány pěší stezky, které propojují zajímavá místa v okolí kostela, a dále větší pobytové plochy, určených k ležení na dece, odpočinku nebo piknikování. Hlavní pobytová místa na louce by měla vznikat v severní části řešeného území.

doplnit obrázek některých 3 bylin na louce

zvonek rozkladitý (Campanula patula)

dobromysl obecná (Origanum vulgare)

len rakouský pravý (Linum austriacum subsp. austriacum)

oman mečolistý (Inula ensifolia)

pelyněk ladní (Artemisia campestris)

řimbaba chocholičnatá (Tanacetum corymbosum)

silenka nadmutá (Silene vulgaris)

3. Cesta sadem

Okolí kostela je komponováno pomocí výrazné okružní elipsovité cesty, podél které je rozmístěno 12 zastavení s ovocnými stromy symbolizujících 12 apoštolů. Deset zastavení tvoří živé stromy s naučnými cedulkami, které přibližují jejich význam v historii, kultuře a krajině. Dvě zastavení jsou neživé – umělecké objekty znázorňující posmrtný význam stromů a dřevin. 

Trasa umožňuje návštěvníkům sledovat posloupnost stromů a porozumět symbolice cesty. Cílem je nejen poznání jednotlivých odrůd, ale také vnímání prostoru parku, kompozičního uspořádání a propojení s kostelem, který tvoří ústřední bod celého prostoru.

Přehled zastavení